Proč se bolest vrací? Aneb důvody, proč jedna masáž nestačí

Často se mi v praxi stává, že klient odchází po ošetření s úlevou, ale po čase se ozve: „Honzo, je to lepší, ale moje problémy se vrací zpátky.”

Chápu tu frustraci. Lidé se mě proto logicky ptají: proč někomu stačí jedna návštěva a má klid, zatímco jiný s bolestí bojuje opakovaně a úleva po pár dnech vyprchá?

Rozdíl většinou není v tom, že bych pracoval pokaždé jinak. Na tom, jak dlouho úleva vydrží, se podílí víc věcí a u každého v jiném poměru. Pojďme si je projít.

V článku najdete:

• proč někomu stačí jedna masáž a jinému ne,
• co s bolestí dělá hodně sezení a málo pohybu,
• proč to bolí jinde, než to začíná,
• jaký je rozdíl mezi aktivním přístupem a pasivní udržovačkou.

1. Co bolesti předcházelo?

Při první návštěvě se ptám, co obtížím předcházelo: staré úrazy a operace, dlouhodobá zátěž v práci nebo ve sportu, to, jak se vám spí, co vás stresuje. Může hrát roli i to, jak pružné nebo naopak tuhé je vaše tělo od přírody. Všechno to jsou kousky skládačky, které mi pomáhají pochopit, proč se bolest vrací.

Pokud máte od lékaře potvrzené změny, které masáž neovlivní, řeknu vám to rovnou. Masáž vám může ulevit, ale dlouhodobý plán je v takovém případě spíš na fyzioterapeutovi nebo lékaři.

2. Hodně sezení a málo pohybu

Zkuste si spočítat, kolik hodin denně vlastně sedíte – snídaně, auto nebo MHD, osm hodin u počítače, znovu auto, večer gauč. Pro mnoho z nás je to 10 až 14 hodin. Samotné sezení není „škodlivé“, ale dlouhé období bez změny polohy a bez pohybu, který tělo snáší dobře, se u některých lidí na obtížích podílí.

3. Bolí to jinde, než to začíná

Tělo je propojené. Na kurzu manuálních a mobilizačních technik u Kamila Rządkowského jsem se naučil dívat se na pánev: když je nakloněná nebo stočená, jedna noha vypadá „kratší“ a tělo to dohání celým řetězcem – bedry, lopatkami až po krk. Když masíruji jen bolavou šíji a pánev nechám být, bolest se ráda vrátí.

A pak je tu hlava. Můj lektor Juan José Boscà, fyzioterapeut a psycholog, pracuje s takzvaným biopsychosociálním modelem: na bolesti se podepisuje spánek, stres, obavy i to, co se v životě děje. Víc o tom píšu v článku Proč bolest nefunguje jako kontrolka poškození.

4. Aktivní přístup vs. pasivní udržovačka

U dlouhodobé bolesti není mým cílem, abyste ke mně chodili každý týden. Masáž funguje nejlíp spolu s pohybem, který dlouhodobě snášíte, a s úpravou zátěže. Aktivním lidem (sport, jóga, posilování) často stačí občasná masáž. Někdy pomůže i malá změna – úhel monitoru, častější přestávky nebo střídání rukou. A pokud na pohyb momentálně není čas, může vám pravidelná masáž pomoct cítit se lépe, jen je potřeba počítat s tím, že úleva bude spíš krátkodobá.

Proto vám po masáži, když tuším, jaký pohyb tělu chybí, rád pošlu pár cviků na doma, které navazují na to, co jsem uvolnil. Je to doporučení – nejsem trenér ani fyzioterapeut, takže s vámi necvičím. A když je potřeba podrobnější rehabilitace nebo někdo, kdo vám cviky ukáže a pohlídá, doporučím vám fyzioterapeuta.

Honza

Zdroje

• Materiály z kurzu Chiropractic School of Poland (K. Rządkowski): Whole Body Chiropractic – Advanced Level – pánev a délka nohou.
• Materiály z kurzu INSTEMA (J. J. Boscà Gandía): Manual Therapy in Low Back Pain, Sciatica and Disc Herniation – biopsychosociální model.
• WHO, Guideline for non-surgical management of chronic primary low back pain (2023): https://www.who.int/publications/i/item/9789240081789